Cena elektřiny už dávno není jediným kritériem při jejím výběru. Stále větší význam má také to, s jakou uhlíkovou stopou byla elektřina vyrobena. Co vlastně znamená nízký emisní faktor, proč je důležitý pro firmy a jakou praktickou roli může hrát při dekarbonizaci, ESG i budování konkurenceschopnosti?
Když firmy řeší energie, nejčastěji začínají cenou. V posledních letech se ale ukazuje, že jde jen o jednu část celé rovnice. Stále více podniků sleduje také to, z jakých zdrojů pochází elektřina, kterou spotřebovávají, a jaká emisní stopa je spojena s její výrobou.
Důvod není pouze environmentální. Nízkoemisní elektřina může hrát roli při dekarbonizaci výroby, při práci s ESG daty i ve vztazích se zákazníky, investory a obchodními partnery. Téma, které ještě před několika lety řešily především velké nadnárodní společnosti, se tak postupně dostává i do rozhodování výrobních podniků, logistických firem, developerů a dalších českých společností.
Není elektřina jako elektřina
Na první pohled se může zdát, že elektřina je vždy stejná. Do firmy proudí prostřednictvím stejné distribuční soustavy bez ohledu na to, kdo je jejím dodavatelem. Rozdíl ale vzniká už při výrobě. Část elektřiny v Evropě stále pochází z fosilních zdrojů, zatímco jiná je vyráběna například v jaderných nebo vodních elektrárnách, při jejichž samotném provozu nevznikají přímé emise CO₂.
Právě s výrobou elektřiny souvisí také emisní faktor. Ten vyjadřuje množství emisí skleníkových plynů připadajících na vyrobenou kilowatthodinu elektřiny. Čím nižší je jeho hodnota, tím nižší jsou přímé emise spojené s výrobou.
Pro běžného odběratele může jít na první pohled o technický údaj. Pro firmu však může být původ a emisní náročnost elektřiny důležitým vstupem při dekarbonizaci, environmentálním reportingu nebo při plnění požadavků obchodních partnerů.
Na českém trhu záleží na původu elektřiny o to víc
Český energetický mix stojí na kombinaci různých zdrojů. Významnou roli v něm ale stále hraje výroba v uhelných elektrárnách (42 %). Původ elektřiny proto může mezi jednotlivými výrobci představovat výrazný rozdíl.
Půl kila není půl tuny
Naše společnost dodává svým zákazníkům elektřinu vyrobenou mateřskou společností Slovenské elektrárne, jejíž výrobní portfolio je založeno především na jaderných a vodních zdrojích. V roce 2025 tvořilo výrobní mix této elektřiny 94,29 % jádra, 5,71 % vodních zdrojů a 0,01 % fotovoltaiky.
Mateřské Slovenské elektrárne dosáhly emisního faktoru Scope 1 pouze 0,48 kg CO₂e/MWh. Jde o přímé emise vznikající vlastní činností společnosti. Výrazný pokles emisí přineslo především ukončení výroby elektřiny z uhlí – elektrárna Nováky ukončila výrobu v prosinci 2023 a Vojany v březnu 2024. Rok 2025 tak byl prvním celým rokem, během kterého už Slovenské elektrárne uhlí k výrobě elektřiny nevyužívaly. Pro srovnání v ČR je průměrně při výrobě jedné megawatthodiny elektřiny emitováno 450 kg CO₂.
Mezi lety 2019 a 2024 společnost snížila své emise o více než 91 %. Také díky tomu ji Financial Times a Statista v roce 2026 již popáté zařadily mezi Europe’s Climate Leaders. V aktuálním žebříčku se Slovenské elektrárne podle dostupných údajů zařadily mezi deset nejlépe hodnocených výrobců elektřiny v Evropě.
Co z toho má odběratel?
Možná nejdůležitější otázka zní jednoduše: Co to znamená pro podnik, který elektřinu odebírá? Odpověď je praktičtější, než by se mohlo zdát.
Řada firem dnes sleduje svou uhlíkovou stopu, připravuje ESG data nebo dodává výrobky a služby společnostem, které od svých partnerů požadují informace o environmentálních dopadech jejich činnosti. Spotřeba elektřiny je přitom jednou z oblastí, která může výslednou uhlíkovou stopu firmy významně ovlivnit. Informace o původu dodané elektřiny tak může být důležitou součástí celkového pohledu firmy na vlastní energetiku a dekarbonizaci.
Je přitom důležité rozlišovat mezi emisním faktorem samotného výrobce elektřiny a emisemi, které konkrétní odběratel vykazuje například v rámci Scope 2. Způsob jejich vykazování závisí na použité metodice a konkrétních údajích o dodávce elektřiny.
Nízká emisní náročnost výroby může být relevantním faktorem při nastavování dekarbonizační strategie, při komunikaci s obchodními partnery nebo při rozhodování o budoucích energetických řešeních.
Jinými slovy – nejde jen o environmentální gesto. Původ elektřiny se může stát jedním z parametrů, které firmy zohledňují při tendrech, investicích, financování nebo spolupráci s nadnárodními zákazníky.
Co byste měli jako odběratel zvážit?
I když se stále častěji setkáváme s poptávkou po tzv. jaderných GoO (Guaratnee of Origin), tedy zárukách původu elektřiny vyrobené z jaderných zdrojů, většina odběratelů pokrývá celou nebo část spotřebované elektřiny zárukami původu elektřiny z čistě obnovitelných zdrojů. Je to samozřejmě otázka vlastní strategie.
V případě, že odběratel netrvá na pokrytí své spotřeby obnovitelnými zdroji, ale postačují mu zdroje s nulovými emisemi CO₂, můžeme zajistit pokrytí spotřeby právě tzv. jadernými zárukami původu, jejichž současná cena je zlomkem ceny záruk původu z obnovitelných zdrojů.
V případě, že vlastní enviromentální strategie odběratele nevyžaduje pokrytí spotřeby zárukami původu, můžeme nabídnout i jinou formu garance, že jím odebraná elektřina byla vyrobena ve zdrojích, které do atmosféry nevypustily žádný oxid uhličitý.
ESG už není jen záležitostí velkých korporací
Ještě donedávna se mohlo zdát, že ESG je téma určené pouze nadnárodním firmám. Dnes se ale situace mění. Velké podniky totiž stále častěji přenášejí své požadavky také na dodavatele.
Pokud chce menší firma zůstat součástí dodavatelského řetězce, potřebuje umět doložit, jak přistupuje k ochraně životního prostředí. Při nákupu elektřiny proto stále více záleží na tom, z jakých zdrojů elektřina pochází, a nikoliv pouze na ceně za megawatthodinu.
Energie jako součást firemní strategie
Náklady na energie už dávno netvoří pouze samotná cena komodity. Důležitou roli hraje také profil spotřeby, způsob nákupu elektřiny, energetická účinnost budov a technologií, vlastní výroba, akumulace nebo schopnost firmy svou spotřebu aktivně řídit. Proto stále více podniků nehledá pouze dodavatele elektřiny, ale partnera, který dokáže jejich energetiku vnímat jako celek.
Slovenské elektrárne Česká republika pomáhají firmám řešit energie nejen jako komoditu. Vedle dodávky elektřiny a plynu se věnují také energeticky úsporným projektům a řešením, která mohou přímo ovlivnit spotřebu a provozní náklady firmy. Patří mezi ně například fotovoltaické elektrárny, bateriová úložiště, modernizace osvětlení, řešení v oblasti vytápění a chlazení, rekuperace tepla nebo další opatření zaměřená na energetickou efektivitu.
Výhodou komplexního přístupu je, že firma nemusí jednotlivé části své energetiky řešit izolovaně. Dodávka energie, nákupní strategie, vlastní výroba, akumulace i snižování spotřeby se mohou vzájemně doplňovat. Cílem přitom není pouze nižší emisní stopa. Stejně důležitá je ekonomika provozu, stabilita nákladů a smysluplná návratnost investic.
Budoucnost energetiky nebude jen o výrobě
Energetika prochází výraznou proměnou. Roste výroba z obnovitelných zdrojů, přibývají bateriová úložiště, mění se způsob obchodování s elektřinou a firmy hledají nové možnosti, jak řídit spotřebu a snižovat svou uhlíkovou stopu. V tomto prostředí se mění také pohled na samotnou elektřinu.
Už nejde pouze o to, aby byla dostupná za dobrou cenu. Stále větší význam má také to, jak byla vyrobena, kdy ji firma nakupuje, jak ji spotřebovává a co s ní dokáže dělat ve vlastní provozovně.
Nízkoemisní elektřina tak přestává být tématem pro úzkou skupinu specialistů. Pro část firem se stává jedním z faktorů, které ovlivňují dekarbonizaci, vztahy s obchodními partnery i dlouhodobou konkurenceschopnost.
A právě zde vzniká prostor pro energetického partnera, který firmě nepřinese pouze dodávku elektřiny, ale dokáže ji propojit s širším pohledem na firemní energetiku – od vhodné nákupní strategie přes vlastní výrobu a akumulaci až po efektivnější a úspornější provoz.
