Na turistické mapě působí horské chaty jako malé body mezi vrcholy a údolími. V terénu ale mohou rozhodnout o tom, jestli člověk bezpečně dokončí túru, přečká změnu počasí nebo si přivolá pomoc. Po celé generace poskytují turistům teplo, jídlo, nocleh a informace o podmínkách na trasách. Chataři znají okolí, sledují vývoj počasí a často jako první poznají, že někdo přecenil své síly. V kritické situaci dokážou kontaktovat horskou službu a vytvořit potřebné zázemí do jejího příjezdu.
Zbojnická chata, Vosecká bouda a Výrovka vznikly v různých obdobích a z odlišných důvodů. Dnes je spojuje projekt „Nekonečná energie“, v jehož rámci jim pomáháme zlepšovat energetický provoz a hledat řešení přizpůsobená podmínkám konkrétní lokality. Navazujeme tím na dlouhodobou firemní filantropickou pomoc naší mateřské společnosti Slovenské elektrárne horským komunitám a místům, která mají mimořádný význam pro turistiku, bezpečnost a ochranu přírody. Jejich historie ukazuje, proč dává smysl přinášet technické zkušenosti a energii právě sem.
Chaty vznikaly z praktické potřeby
Mnohé dnešní horské chaty původně nevznikaly jako turistická zařízení. Jejich předchůdci byly jednoduché útulny, seníky, přístřešky pro pastevce nebo místa, kde se mohli ukrýt lidé přecházející mezi horskými údolími.
Jejich poloha nebyla náhodná. Stály u důležitých cest, v horských sedlech nebo na místech, kde bylo možné doplnit zásoby a přečkat nepříznivé počasí. Postupně se měnily spolu s tím, jak se měnil pohyb lidí v horách. Hospodáře a obchodníky doplnili turisté, lyžaři a horolezci. Z jednoduchých přístřešků se staly sezónní i celoročně provozované chaty.
Historie těchto míst ukazuje různé cesty. Některé vyrostly z jednoduchých útulen, jiné z horských hospodářství nebo na křižovatkách obchodních, pašeráckých a později i vojenských cest. Postupně se z nich stala místa, na která je možné se v náročném prostředí spolehnout – a to i z hlediska energie.
Zbojnická chata: Od útulny přes požár až k novému začátku
Zbojnická chata stojí ve Velké Studené dolině v nadmořské výšce přibližně 1 960 metrů. Je dostupná pouze pěšky a většinu zásob na ni dodnes vynášejí horští nosiči. Těžší náklady je možné přepravovat vrtulníkem, ani ten ale nelze využít kdykoliv. Každá oprava, dodávka materiálu nebo technická změna proto vyžaduje přesnou přípravu.
Její historie se začala psát v roce 1907 vybudováním jednoduché útulny pro turisty a myslivce. Název chaty pravděpodobně souvisí s pytláky, kteří v minulosti lovili kamzíky a sviště ve Velké Studené dolině.
K významné přestavbě došlo v roce 1933, kdy se z útulny postupně stala celoročně využívaná horská chata. Další rozsáhlá rekonstrukce probíhala v letech 1983 až 1986. Nejtěžší zkouška přišla v červnu 1998. Od přehřátého komína začala hořet střecha a chata navzdory snaze personálu úplně vyhořela. Místo, které po celá desetiletí poskytovalo turistům útočiště, bylo během jediné noci zničeno.
Zbojnická chata ale nezůstala jen vzpomínkou. Díky spolupráci mnoha lidí byla znovu postavena a v říjnu 2001 opět otevřena.
Pomoc s energetickým provozem chaty začal až o několik let později. Naše mateřská společnost Slovenské elektrárne sem přemístila původní fotovoltaický systém z Téryho chaty a doplnila ho akumulačními bateriemi. Byl to první krok k tomu, aby chata nemusela veškerou elektřinu vyrábět z nafty.
V roce 2022 naše sesterská společnost Slovenské elektrárne – energetické služby na Zbojnické chatě vybudovala nový ostrovní fotovoltaický systém s výkonem přibližně 17 kWp a bateriovým úložištěm s kapacitou 34 kWh. O tři roky později jsme podpořili jeho rozšíření. Výkon fotovoltaiky se zvýšil na 24,6 kWp a kapacita bateriového úložiště na 99,2 kWh.
Chata dnes dokáže většinu své roční spotřeby pokrýt energií ze slunce vyrobenou přímo na místě. Dieselový agregát zůstává potřebný především v zimních měsících, jeho využití se ale razantně snížilo. Nižší spotřeba nafty znamená méně náročné zásobování, méně hluku a méně přímých emisí v území s nejvyšším stupněm ochrany přírody.
Vosecká bouda: Staletí na jednom místě
Vosecká bouda leží v západní části Krkonoš v nadmořské výšce přibližně 1 260 metrů. Její historie sahá nejméně do první poloviny 18. století, a je tak nejstarší z trojice chat zapojených do projektu „Nekonečná energie“.
Na místě dnešní chaty stál původně seník a zázemí pro horské hospodářství. První přímý doklad o objektu pochází z mapy z roku 1743, na které je zaznamenán jako Františkánská bouda. V roce 1790 jej místní hospodář přestavěl a v tomto období se používal také název Nová česká bouda. Stavba poskytovala zázemí lidem, kteří v horách pracovali. V okolí se pásl dobytek a chod místa se řídil potřebami horského hospodářství.
Zlom přišel v roce 1896, kdy Ludmila Endlerová nechala původní chátrající objekt odstranit a postavila novou boudu s ubytováním. Od této doby se Vosecká bouda začala výrazněji orientovat na turisty. Postupně se stala důležitým zázemím pro lidi pohybující se po západních Krkonoších. Přežila změny hranic, dvě světové války i několik společenských režimů. Zároveň patří k významným krkonošským boudám, které nikdy zcela nevyhořely.
V roce 2025 přibyla do dlouhé historie Vosecké boudy další významná změna. V rámci projektu „Nekonečná energie“ jsme zde ve spolupráci s Klubem českých turistů modernizovali energetický systém chaty. Zkušenosti z předchozích horských realizací a odbornou podporu nám poskytli také kolegové a experti na energetické služby z naší sesterské společnosti Slovenské elektrárne – energetické služby.
Fotovoltaický systém o výkonu 12,74 kWp vyrábí elektřinu v ostrovním provozu. Bateriové úložiště s kapacitou 70,4 kWh ji uchovává pro večerní a noční provoz nebo období s nižší výrobou. Dieselový agregát zůstává špičkovým a nouzovým zdrojem.
Výrovka: Na křižovatce obchodníků, pašeráků a vojáků
Chata Výrovka stojí v centrálních Krkonoších v nadmořské výšce přibližně 1 356 metrů. Nachází se na strategickém místě mezi Luční horou a Zadní planinou, kde se potkává několik významných horských tras.
Právě poloha formovala její historii. Místem vedla stará Slezská cesta, kterou využívali obchodníci, poutníci, místní obyvatelé i pašeráci. Už v 18. století proto na místě dnešní chaty vznikl jednoduchý přístřešek. Původní objekt se označoval jako „Tannenbaude“, tedy Jedlová bouda. Později se objevilo pojmenování „Geiergucke“, z něhož se postupně vyvinul dnešní název Výrovka.
V roce 1926 zde československé ministerstvo národní obrany vybudovalo rozsáhlý vojenský srub určený k výcviku lyžařských jednotek. Stavba známá jako Havlova bouda měla desítky místností a s původním objektem ji spojovala krytá chodba. Později zde krátce fungovala také četnická stanice.
Po druhé světové válce původní budovy zničily dva požáry. Následoval jednoduchý provizorní objekt, který turistům poskytoval základní zázemí i v dobách, kdy ho během zimy dokázala téměř celý překrýt sněhová vrstva.
Současná Výrovka vznikla v letech 1988 až 1990. Její výrazná architektura se od tradičních horských chat odlišuje, základní úloha ale zůstala stejná. Stále stojí na místě, které po staletí sloužilo jako důležité útočiště pro pocestné. Od druhé poloviny roku 2026 už na Výrovce probíhá realizace projektu „Nekonečná energie“. Výrovka se tak stává třetí chatou zapojenou do projektu a zároveň nejvýše položenou chatou ve vlastnictví Klubu českých turistů. Navazuje na realizace na Zbojnické chatě ve Vysokých Tatrách a na Vosecké boudě v západních Krkonoších. Konkrétní podobu energetického řešení a jeho přínosy představíme po dokončení technického návrhu.
Spolehlivá energie drží chaty v provozu
Aby mohla horská chata plnit svou úlohu, potřebuje spolehlivé a efektivní využití energie. Nejen na přípravu jídla nebo zajištění základního komfortu návštěvníků, ale také pro osvětlení, komunikační zařízení, monitoring a provoz nezbytného vybavení.
Právě tady se historie pomoci horským chatám propojuje s energetikou. V roce 2009 vznikl na Téryho chatě ostrovní fotovoltaický systém s výkonem 9 kWp. Přebytečná elektřina se využívala také k napájení bezpečnostního majáku, který turistům pomáhá najít chatu za zhoršeného počasí.
Na chatě u Zeleného plesa byla revitalizována malá vodní elektrárna. Na chatě pod Rysmi přibyly fotovoltaické panely a úsporné osvětlení. Solární řešení na Žiarské chatě pomáhá s ohřevem teplé vody a podporou vytápění.
Ze zkušeností s jednotlivými chatami postupně vyrostl projekt „Nekonečná energie“. Každá realizace začíná analýzou spotřeby, provozního režimu, klimatických podmínek a dostupnosti daného místa. Podle výsledků se následně navrhne vhodná kombinace lokální výroby, akumulace a řízení energie.
Přínosy projektu se postupně ukazují i v konkrétních číslech. Na Zbojnické chatě se po rozšíření systému snížila průměrná spotřeba nafty na výrobu elektřiny přibližně o 16 litrů denně. Modernizované řešení na Vosecké boudě má podle návrhu ušetřit přibližně 11,5 tuny emisí CO₂ ročně a omezit spotřebu nafty i hluk spojený s provozem agregátu. Projekt pokračuje také na chatě Výrovka, kde se konkrétní podoba řešení připraví podle její spotřeby, provozu a místních podmínek.
Pomoc, která v horách pokračuje s moderní energií
Projekt ekologizace chat navazuje na pomoc, kterou Slovenské elektrárne poskytují horským chatám od roku 2009 v rámci programu Energie pro krajinu.
To, co začalo fotovoltaikou, malou vodní elektrárnou a úspornějším osvětlením, dnes pokračuje bateriovými úložišti, inteligentním řízením spotřeby a řešeními navrženými podle podmínek konkrétní chaty.
Každá z nich má jinou historii, polohu i způsob provozu. Všechny ale potřebují spolehlivě fungovat v prostředí, kde je doprava náročná, počasí nevyzpytatelné a přístup k energii omezený.
Na tuto dlouhodobou pomoc dnes navazujeme i my. Chceme, aby chaty dokázaly s energií lépe hospodařit, méně zatěžovaly své okolí a zůstaly místy, na která se mohou turisté i lidé, kteří se o ně starají, spolehnout i v budoucnu.
